Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

In memoriam

Eimmy

3.2.2008 - 8.8.2018

 

 

Eimmy
3.2.2008 - 8.8.2018 v 8:00
--------------------I na smrt půjdeme spolu------------------------
Každé ráno když se probudím, tě hledám. Denně ti píši dopisy. Ale nevím, kam bych je měla odeslat. Je to pár dní, co jsi mi odešla a pořád to tolik bolí. Pořád si říkám, že jsem měla pro tebe udělat víc. Zda jsem mohla udělat víc. Myslela jsem si, že ti není dobře z těch horkých letních dnů. Že jen nemáš chuť k jídlu. Vzala jsem tě na veterinu, aby se na tebe podívali. Vždyť před 14 dny, jsme byly na prohlídce a všechno bylo vpořádku. Srdce jsi měla jako zvon. Pan doktor nás chválil, že je hodně málo kavalírků bez nálezu na srdíčku. A tobě je krásných 10 let. Doktor tě prohlédl a nenašel nic, až pak sonem zjistil obrovský nádor. Nádor o velikosti pomela nebo menšího melounu, asi 20x15cm. Ten hajzl ti utlačoval orgány, hlavně tlačí na žaludek a střeva. Probíráme možnosti, První možností je nádor odstranit, ale tento doktor mi na rovinu říká, že je zde velká pravděpodobnost, že už se z narkózy neprobudíš, jelikož ztráta krve by byla masivní. Druhou možností je tě nechat a nechat tě s nádorem žít. Ale jak dlouho? Jak dlouho můžeš žít s nádorem, který tak rychle roste a brání ti se najíst. Jak dlouho bude trvat, než tě celou pohltí. Poslední možnost je, tě nechat odejít. A toho se každý milující majitel bojí ze všeho nejvíc. Kdy rozhodnout. Do očí se mi derou slzy a ptám se proč. Říkám doktorovi, aby se na mě nezlobil, a že bych ráda navštívila i jiného lékaře. Říká, že on by udělal to samé. Proto odjíždíme k jinému veterináři, pak k dalšímu a ještě k dalšímu. Bohužel se stejným výsledkem a stejnými možnostmi. Jsem připravena odjet na nějakou kliniku do Prahy, nebo do Brna. Svým pohledem mi však jasně říkáš, jak moc jsi už unavená a že nechceš už dál někam jezdit a nechávat se prohlížet. Jelikož všude jinde, by nám řekli to samé. Moc dobře víš, jak se bojím, jak špatně nesu návštěvy u veterináře a víš, kolik operací už mám za sebou. Vím, že se musím rozhodnout. První je, že tě s tím nechám žít, protože nechci o tebe přijít. Zlom přišel po krmení. Ležela jsi u své misky, jen ses dívala na její obsah a pozorovala jsi ostatní, jak žerou a jak jim chutná. Zkoušíš to, jedna, dvě granulky a pak ihned zvracíš. Zvracíš všechno co ti podám, udržíš jen velmi málo vody. S pláčem volám naší veterinářce. Den tvého odchodu je stanoven na středu, osm hodin ráno. Máme před sebou dvě společné noci a jeden celý den. A ten den si užijeme. Užijeme si každou hodinu, minutu a vteřinu tohoto dne. Ten den byl nádherný a za nic by jsme ho nevyměnily. Snažím se nebrečet, abys na mě nepoznala, jakej mám strašnej strach. Jen ti říkám, já nepláču, to já se jen tak strašně směji až mi tečou slzy. Bojím se, bojím se toho, že už s tebou nebudu, Že už tě nikdy nepohladím a nezabořím svou tvář do tvého kožíšku. Že už nikdy před spánkem nesevřu tvou packu, že moje dlaň zůstane prázdná. Slzy mi stékají po tváři a ty, jako vždy, mi je slízáváš. Bojím se, že už nikdy nepocítím to, co cítím když jsme spolu. Ten neuvěřitelný pokoj a klid. A to, jak mě neuvěřitelně nabíjíš energií života. Snad padesátkrát mi proběhne v hlavě myšlenka, že zvednu telefon a zruším zítřejší den. Opět však stačí pohled do tvých hlubokých hnědých očí. Možná je to hloupost, a budu považována za blázna, ale říkají mi jasně. Jsem připravena odejít. Já Eimmy, pravá kavalíří dáma, já která přežila několik operací, já která vychovala 21 štěňat a byla jim dobrou tetou, já která jsem s paničkou prošla časy dobré i zlé, čas kdy jsi nemohla být s semnou doma a museli mě i do nemocnice vozit, abych se po tvém boku najedla, jsem připravena odejít a střežit tvé kroky, tam ze shora. Máš strach že tam budu sama? Ach nemusíš. Matěj již na mě čeká u brány a ve správný čas si pro mě přijde. Vím to, věřím v to. Noc z úterý na středu ani jedna nespíme, povídáme si, ležíme vedle sebe, prohlížíme společné fotografie. Středa brzy ráno a počasí nám přeje. Není takové horko a můžeme jít na naši poslední procházku. Jen já a ty. Jen mi dvě. Ostatní zůstávají doma. Cestu, kterou jsem tisíckrát s tebou šla a kterou jsem kolikrát kvůli zdraví nedošla do konce jsem dnes zvládla. Dnes jsi mě nemusela vzít do náručí a odnést domů.Tu cestu jsem ušla sama. Doma mě naposledy dáváš do vany, umýváš mě, vyndáváš ze srsti bodláčí a větvičky, stejně jako jsi to dělala před týdnem, měsícem a rokem. Češeš mě a říkáš mi jak jsem krásná. Že nemám ani jeden šedivý chlup. Loučím se se svou sestrou Tessinkou a předávám jí pomyslné žezlo nejstarší členky dagyneřádí smečky, loučím se s Meggie, Bellou, Dottynkou, která se snaží mě pobídnout k poslední hře a s poslední malou Dášenkou. Před osmou je odvádíš, nechtějí, ale je to tak lepší. Slyšíme jak štěkají, jak škrabou na dveře a chtějí zpět do místnosti a tak si taky ještě štěknu. Neprozradím ti co jsem jim řekla, to je psí tajemství. Mysly si, že se taky s semnou loučí. Do pokoje přichází paní doktorka, znám ji, léta se o mě starala, hrdě sedím ve tvém klíně a čekám, čekám a nebojím se. Drž mě paní má, nejpevněji jak můžeš, chci slyšet jen tvůj hlas a tlukot tvého srdce. Usínám pokojně, protože i na smrt jdeme spolu. Omlouváš se mi a taky mi děkuješ.Buď s bohem sluníčko moje. Slyším už z dálky jak odříkáváš za mě podlitbičku, jak říkáš že jednou se spolu sejdeme a proto si neřekneme sbohem, ale na brzkou shledanou.

Dweyne Emerald Dream Dagymery

18.8.2015 - 21.7.2018

 

Poslední den v roce se stal tragickým pro tohoto krásného chlapce. Srazil ho vlak crying

 

 

TOPlist